Každoročně druhou říjnovou neděli se schází na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti běhuchtiví nadšenci. Stejně tomu tak bylo i letos, pořádal se 60. Slovácký běh. Počasí se snažilo ty choulostivější jedince odlákat do tepla, ale necelé dvě stovky běžců odolaly, dostavily se a zaběhly si své životní limity. Alespoň tak tomu bylo u nás, dětí Dětského domova Uherský Ostroh. Ale popořadě.
Ráno otevřeme oči, prší, hurá, nikam se nejede, spí se dál. Otevřeme oči podruhé, zapneme i sluch a slyšíme, jak strejda říká: "honem, vstávat lenoši, jedeme závodit". To, že prší v Ostrohu ho vůbec, ale vůbec nezajímá, a pořád si tvrdí svou: "ale v Hradišti neprší, jedeme". No tak jsme tedy jeli, hmmm.
Ono fakt v tom Hradišti neprší, umí tu snad rozhánět mraky? Na úvahy nebyl čas. Přihlásit se, zapsat se do běhů, do tomboly, vyzvednout čísla, připnout čísla, zmapovat terén a už jdeme na start. Začínají nejmladší Monika, Radek, po nich se vydávají na trasu další - Michal, Daniela, Dominik, Liliana, Marie, Kamila s Marianou a Angelou, Natálie, Veronika, k úžasu všech i Ladislav s bráchou Adrianem a Jan. Že to nebyl jen takový předobědový nedělní běh, si vyzkoušeli všichni. V tvrdé konkurenci amatérů i profesionálů si nakonec jedna Diana vystoupala na stříbrnou příčku ve své kategorii a druhá Diana pak byla bronzová. OHROMNÝ ÚSPĚCH obou děvčat J Pochvalu však aslouží úplně všichni.
Jen jsme si trošku vydechli, konal se všelidový běh, který si zaběhli téměř všichni účastníci a vítězi byli úplně všichni. Odměnou jim bylo tričko, čelenka a číslo. Následovalo vyhodnocení velikosti skupiny, kde náš dětský domov obsadil 3. místo, obdrželi jsme volejbalový míč, a dívali jsme se tentokrát na záda ZŠ Veselí a Sokolům z UH.
Příjemně unaveni jsme se vrátili zpět do Uherského Ostrohu a už ani tady nepršelo.
My, děcka z Uherskoostrožského domova