a tak bychom mohli pokračovat stále dál. V každém případě měly děti úžasný zážitek. Při převlékání do dresů jim ještě nic nedocházelo. V momentě přechodu do krčku stadionu před hráčské kabiny se ti hlučnější (např. Ricardo z DD Bojkovice) dožadovali pouze doprovodu Čecha, Rosického nebo Baroše. Nikdo jiný prostě nepřipadá v úvahu. Když k nim však přišli reprezentanti jedné či druhé země, chytili je za ruku, pohladili po vlasech, bylo to klukům a holkám úplně jedno, oni byli totiž ti, kteří doprovázeli reprezentanty! Pokyny byly předány, děti všemu rozuměly a vyšlo se na trávník. Bouřlivá atmosféra tribun však dostala do kolen i ty největší "ramenáče". Hymny skončily, minuty slávy také. Rychlý úprk z plochy za jistotou tet a strýců, rychle převléci, hurá, tričko si můžu nechat, a teď na místa, vždyť ono už se přece hraje. Svými hlasivkami a povzbuzováním hnali hráče k vítězství, což se podařilo. Cesta domů byla uštěbetaná zážitky, večer se nemohlo dlouho usnout...

Je tady však nové ráno, nový den, přehodit "vyhýbku", dnešní zážitky už opět budou jen ty školní.

Zdroj: www.zkola.cz