Následovalo nezapomenutelné první setkání paní Marie Zelené a její sestry paní Marcely  Bujákové s děvčaty, Kateřinou a Pavlou, přímo v domově. Při druhém setkání již byly děvčatům přivezeny šaty, ve kterých měly absolvovat módní přehlídku. Nevěřily vlastním očím, připadaly si opravdu jako princezny. A přišla vysněná sobota. Líčení, účesy, poslední úpravy šatů, … Setkání s Eliškou Bučkovou a její sestrou, s dcerou a vnukem paní Zelené, modelkami, vizážisty, houslovým virtuozem panem Svěceným… a těch lidí v sále. Kolena se podlamují, podpatky jsou ještě vyšší, já to nezvládnu,… Zvládly všechno – svoji vlastní nervozitu, vysoké podpatky i spoustu osobností v sále. Splnily si svůj sen, staly se na jeden celý den modelkami, s nádherným líčením, účesem, v krásných večerních šatech.  

Takový den se neopakuje – DÍKY PANÍ ZELENÁ!

František Juřička - vychovatel

Naším přáním bylo uspořádat zábavné odpoledne plné her a soutěží a zpestřit tak život dětem v dětském domově. V Březnu 2011 jsme poprvé s tetou Krysovou jeli na návštěvu do Dětského domova ve Vřesovicích. Teta nám o tomto dětském domově, kde dříve pracovala, hodně vyprávěla. Povídání o dětech nás zaujalo a uvědomili jsme si, že nechceme jenom brát, ale i dávat a pomáhat lidem, kteří to potřebují.

Proto tedy vzniká náš projekt s názvem „Zábavné odpoledne plné her a soutěží“. Soutěže a hry byly vhodné pro děti s mentálním postižením tak, abychom zábavnou formou pomohli rozvíjet svět her, dovedností a fantazie těchto dětí. Celá akce se konala přímo v areálu dětského domova ve Vřesovicích, který se nachází v přírodním prostředí historické Moravy.

Náš tým, který se podílel na realizaci projektu, tvoří děti 1.rodinné skupiny Dětského domova v Uherském Ostrohu. Pod „dozorem“ naší tety jsme začali vše plánovat, připravovat a zábavné odpoledne se tak mohlo v sobotním odpoledne uskutečnit.

„S viditelnou radostí v očích běžely děti ze schodů“

Po příjezdu na místo a po připravení soutěží jsme šli přímo do bytů děti pozvat ven, na hřiště,kde vše mělo uskutečnit. „Chcete si námi zasoutěžit?“ „Tak pojďte!“., zval děti zástupce hlavního rozhodčí, Mirek Lukáš. S viditelnou radostí v očích běžely děti ze schodů ven a v tomhle okamžiku začala panovat atmosféra, která se jen těžce popisuje. 
Nic jsme neprotahovali a vrhli jsme se přímo k zahájení celé akce. „Milé děti, jsme rádi, že s vámi můžeme být ve Vřesovicích“, uvedl hlavní rozhodčí, Pavel Lukáš. Přítomná byla projektová manažerka projektu „Bav se a pomáhej s Oriflame“ i ředitelka Dětského domova Uherského Ostrohu, která dojela akci podpořit.

„Poskládat obrázek?“ „Žádný problém!“

Disciplíny byly poměrně snadné. První disciplína byla jízda na koloběžce. Pro děti byla tahle jízda největším zážitkem. S koloběžkou většinou vyjeli mimo slalom a řádili na ní po celém hřišti. Jako druhá disciplína bylo házení míčků skrz díru do šaška. „Jedna holka si mě spletla s šaškem a trefila mě přímo do hlavy“, svěřil se nejmladší rozhodčí, Petr Šmíd. Třetí se nám představila jako skládání velkých, jednoduchých a dřevěných obrázků. Pro nejbystřejší byl připraven obrázek, který byl opravdu náročný a s poskládáním měli problém i samotní organizátoři. O to větší bylo překvapení, že většina soutěžících to dokázala poskládat hravě. Poslední disciplína byla motání provázků na dřívko. Úkolem bylo navázat provázek s beruškou dříve, než ostatní kamarádi. „Makej, Makej, dělej!, povzbuzovala děti vedlejší zástupce projektu, Kateřina Němečková.

Jednou z částí našeho odpoledne bylo i občerstvení, které připravily holky a kluci s tetou v našem dětském domově, „Jídlo padalo do dětí, jako by neznaly konec“, poznamenala rozhodčí, Pavla Svobodová. Poté už dostalo do hlavní role vyhodnocování. Každý soutěžící dostal diplom a dárečky. „Za vaše výkony vám gratulujeme“, ukončila vychovatelka Dětského domova Uherského Ostrohu, Dobra Krysová.

Závěrem bych rád zmínil, že to byl skvělý pocit vidět na dětech jejich nehranou radost a ukončit den s tím, že jsme někomu alespoň trochu pomohli a zpříjemnili jeden z dnů v dětském domově. Úsměvy dětí bylo pro náš celý realizační tým největší odměnou.

Tato akce je podpořena z projektu Bav se a pomáhej s Oriflame realizovaného spolu dětem ve spolupráci s nadací Terezy Maxové dětem a společnosti Oriflame.

Lukáš Kotlár, (15)
Dětský domov Uherský Ostroh

Posláním expedice do Anglie bylo především vylepšit své komunikační dovednosti. K tomu, abych byl mezi těmi šťastnými, kteří byli vybráni, jsem musel napsat v angličtině životopis a motivační dopis. Pak už se dostávalo do hlavní role štěstí, které tentokrát stálo při mně. Po celou dobu existence se na téhle škole neukázal ani jeden Čech. Já, a další 2 kluci z dětských domovů jsme se tento rok stali zároveň průkopníky tunelu mezi Českou republikou a Ramsgatu, kde se škola nachází. Věřím, že jednou budeme početná skupina, jako studenti z Ruska či Francie. A co ubytování? Na rozdíl od jiných studentů jsem byl ubytovaný v hostitelské rodině. Ostatní studenti bydleli na internátě školy. Ráno, ze zastávky Park Avenue jsem dojížděl tradičním školním autobusem do školy. Od 8 hodin začínalo vyučování. Neměli jsme však „normální“ předměty jako na naší české škole, ale pouze tři dopolední hodiny angličtiny. Po obědě jsme měli odpolední aktivity, ve kterých jsme mohli využít školní bazén, tenisové kurty nebo školní sportovní halu. Ti, kteří nejsou velkými příznivci sportu, se mohli rozhodnout pro vycházku do města či na anglickou pláž. Pro úplně líné studenty byl připraven workshop s výrobou korálkových náramků. Jednou z věcí, kterou se Anglie liší, jsou letní prázdniny. Ty zde trvají pouze 6 týdnů. Dále se liší větrným a sychravým počasím nebo vyšší životní úrovní. Všímavější také překvapí typická anglická strava. Na každý týden bylo ve škole dané určité téma. Během dvou týdnů jsem měl téma tetování a budoucnost. V prvním týdnu (tetování) jsme se hodně zabývali příběhem holky, která chtěla na ucho tři malé hvězdičky a po údajném usnutí skončila s 56 hvězdičkami na celé levé tváři. V druhém týdnu (budoucnost) jsme se zabývali problémy a snažili jsme se najít jejich řešení. Například my jsme představili projekt Glasses Time, který řeší problém skoro všech – nedostatek času. Vynalezli jsme brýle, které všechno kolem vás zpomalují a vy tak máte čas na své povinnosti, záliby či rodinu. Během celého kurzu jsem potkával studenty z celého světa. Především z Francie, Ruska,Turecka, Itálie, Portugalska, Německa, Španělska, Číny či Polska. Byla to tedy i dobrá příležitost se i naučit něco málo z jiných jazyků. V Anglii jsem navštívil Dover Castle, Leeds Castle a Cambridge. Výlet do Londýna se zrušil z důvodu nepokojů, které v Anglii probíhaly. Abych tuhle dvoutýdenní expedici shrnul, chtěl bych Vám potvrdit, že cizí jazyk se učit v zahraničí je ta nejkouzelnější metodika na světě. Během pár dní vás prostředí donutí mluvit. Snad už jen dodám, že jsem si užíval každou minutu, bylo to super a věřím, že se zde vrátím v budoucnosti. Nejen, že jsem získal certifikát, ale také jsem nabral nové zkušenosti samostatného cestovatele.

Velké poděkování patří VDV nadace Olgy Havlové a ředitelce dětského domova Uherský Ostroh. Upřímně děkuji.

Prvního běhu se zúčastnil DD Uherský Ostroh, DD Tišnov, DD Nový Jičín, DD Frýdek Místek,DD Krásná Lípa a DD Senožaty. Během šesti-denního pobytu ve Zlenici nás čekal tvrdý trénink nových choreografií, které vyvrcholí velkými finálovými závody v Praze v Kongresovém centru. Během každodenních tréninků zbyl čas i na odpočinek nebo zábavu. Druhý den za námi přijela firma ECOBAT, která se zabývá sběrem a recyklací starých a použitých baterií. Neminulo nás odpoledne plné her a soutěží. Čtvrtý den pak za námi přijela sportovní firma Hervis, která si pro nás taktéž připravila sportovní odpoledne plné her. Jedním z bodů pobytu ve Zlenici byla štafeta k půlmaratonu. Nechyběl samozřejmě nervy-drásající duel, o který se postaral DD Uherský Ostroh a DD Krásná Lípa. DD Krásná Lípa na konec polevila a cílovou páskou tak mohl proběhnout poslední člen čtveřice z DD Uherského Ostrohu. Na konec dne nás vždy čekal bohatý večerní program. Hrály se vtipné scénky, opékaly se špekáčky, grilovaly se špízy nebo se divadelně zpracovávaly největší pecky zpěváka Michala Davida. Nechyběly hity, jako jsou Decibely lásky, Pár přátel nebo Colu, pijeme colu. Do večerních programů se aktivně zapojovaly vychovatelky dětských domovů. Samozřejmě nechyběla odborná porota, která se skládala z lektorů choreografií projektu DD v pohybu. Ke všem pěti kategoriím se připojil jeden společný muzikál „Céčka“, který budou tančit v Kongresovém centru všichni, kteří se zapojili do projektu „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou. Na konci pobytu probíhalo vyhodnocení za celou dobu, kterou jsme prožili ve Zlenici. V celkovém bodování vyhrál Dětský domov Uherský Ostroh. Vyhodnocoval se také talent, mimořádná aktivita na trénincích nebo štafeta. Každý z nás dostal diplom za úspěšné absolvování letního soustředění ve Zlenici. Nechyběly i hodnotné ceny jako mobily nebo značkové batohy. Za všechny bych chtěl poděkovat celému týmu projektu DD v pohybu za všechny natrénované hodiny a do listopadových finálových závodů přeji hodně sil a úspěchů.

Brigáda? „Ano, a dokonce zahraniční!“ Úkol od paní ředitelky dětského domova zněl jasně: "Čtrnáct dnů si připravte a prožijte podle svého." Každý byt se rozhodl pro něco jiného. Většina si vybrala pro rekreaci  nedaleké okolí, ale my nejstarší, jsme se rozhodli pro zahraniční brigádu. Protože nám skoro všem ještě není 18 let a brigádu jsme chtěli jen na 2 týdny, naše expedice do zahraničí byla málem ohrožena. Nikdo o nás neměl zájem, nikdo nás nechtěl zaměstnat. Jelikož jsme už před tím získali z grantu peníze určené pro zahraniční brigádu, museli jsme něco vymyslet. A my jsme vymysleli! „Co tak třeba do Banátu?“

Teta přišla s nápadem jet přímo do Rumunska – Banátu, kde se dnes nachází české vesnice. V Banátu můžeme najít 6 českých vesnic: Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Einbentál, Bígr a Šumice. Zvyky, tradice a způsoby hospodaření, které si přivezli krajané do Banátu, se uchovaly do dnešních dnů. Vesničané se živí především prací na poli. Ke každodenním činnostem samozřejmě nechybí dojení krav nebo osmi-hodinové hrabání sena na rozpáleném slunci. Lidé zde žijí v nazdobených chalupách a spí v pohádkově pruhovaných peřinách. Všichni se navzájem ve vesničkách znají, pomáhají si, jsou pracovití a nesmírně ochotní. 

„Mají to tu opravdu drsné.“ Po šesté hodině večer vyjíždíme autobusem z Brna. Kvůli silnému dešti, který v Rumunsku poškodil už dost nekvalitní silnice, jsme na místo dorazili o 10 hodin později. Cesta tedy trvala přes 24 hodin. Na prvních zastávkách v Rumunsku jsme si mohli všimnout chudého prostředí. I když vidíte v ulicích většího města světové firmy, před nimi se prochází lidé s koňmi či s krávami. Na lidský život se zde příliš nehledí. Žijí zde v chudobě a pracují za mzdy, za které se v ČR ani nesmí pracovat. Lékařská pomoc je jen další slabý článek Rumunska. Za vytrhnutí zubu zde vesničané dají 240 korun + úplatek, aby je vůbec do ordinace někdo vzal. Pro vesničana, který se 24 hodin stará o jídlo, to je opravdu drahé. O to těžší je představa, že někdo potřebuje akutní operaci a chce přežít. Ceny jsou zde téměř stejné, ale s tím rozdílem, že jejich průměrný plat je 3 000 korun.

„Traktorem do práce!“ S traktorem a dřevěným vozem vyrážíme do malé, české vesnice Rovensko. Kromě ubytování zde najdeme místní školu, kostel a hospodu s obchůdkem. Během prvních dnů se seznamuji s místními lidmi a s drsnou a namáhavou prací. Naše babička, u které jsme byli ubytovaní vstávala už kolem šesté hodiny, čímž začíná její ,,normální“ den. Během prvního týdne, kterého jsme zůstali na Rovensku, jsme se snažili co nejvíce pomoci. Byla to největší šance poznat každodenní dřinu upracovaných babiček. Když jsme hrabali seno jednu hodinu, byli jsme „ zničeni “. Jak se mají babičky, které hrabají celý den?

„Po týdnu z Rovenska do Gerníku!“ Po 15 kilometrové „procházce“ míříme do Gerníku. Gerník už je větší vesnice. Najdeme zde kromě školy, kostela, pekárny a hospod také kulturní dům nebo policejní stanici. Je zde více lidí, kvalitní silnice a lepší pracovní podmínky. Opět se zde všichni znají a pomáhají si navzájem. Ráno v pět jezdí po vesnici auto s pečivem a odpoledne v pět zde jezdí auto se zeleninou.

„Pašování nafty do Srbska nebo prodávání slivovice za komunistů.“ Ubytováváme se u ochotné a usměvavé babičky. Po celý týden nám povídá nejrůznější příběhy, které jsou vždy vtipné, i když šlo o docela vážné téma. Třeba o tom, jak ji před třemi lety hořela chalupa, o tom , jak pašovala naftu do Rumunska nebo jak prodávala za komunistů slivovici. Většina z naší party si vyzkoušela dojení, hrabání sena, pojení krav, pečení buchet, výrobu sýrů nebo třeba kydání hnoje. Odvážní si vyzkoušeli vést krávu na pastvu nebo sekání trávy srpem nebo kosou. Poznali jsme, jaký je tvrdý a náročný život lidí v Banátu, jejich skromnost, pospolitost, vzájemnou pomoc a úctu ke stáří. Myslím, že jsme si společně uvědomili, že v Česku si nemáme vážně na něco stěžovat.

Naše expedice se uskutečnila díky Nadačnímu fondu Albert a laskavému grantu od Bertíků, v hodnotě Kč 80 000,- Upřímně jim děkujeme.

,,V televizi je spousta zpěváků a slavných osobností, ale umělců, kteří umí malovat, moc ne. Jste to vy, kdo se může prosadit a dát vědět médiím i o takovém umění, jako je malování apod.“, řekl účastníkům Prof. Hanáček, předseda poroty.

Už před třemi měsíci jsme začali sbírat umělé kelímky na barvy a postupně organizovat Malování na plot 3. Vše zároveň odstartoval grant od nadace, ze kterého jsme mohli nakoupit barvy, štětce a veškeré další potřeby pro akci. Vytvořili a poslali jsme pozvánky, udělali vizitky, rozdělili si úkoly mezi pořadatele a den D mohl začít.

Sobota – 7:04b>

Budíček pro pořadatele a první přípravy na malování. Panely, na které se bude malovat, jsme umístili na plot (Nemyslete si, že je to tak jednoduché, jak to vypadá), v kuchyni se začalo dělat občerstvení, hudba s mikrofonem připraveno, stoly s židlemi vyneseny na dvůr, obléci stejné modré trička s vizitkami a hurá, začíná nám kulturní slunečné  dopoledne.

Sobota – 8:56

Vše připraveno a první účastníci a hosté už přicházejí.  Mezi prvními přichází starostka města Uherského Ostrohu paní Ing. Hana Příleská. Zároveň bych chtěl pochválit paní učitelku Maršálkovou, která přivedla tým ze ZŠ Uherský Ostroh. Za ní už další účastníci. Vítáme našeho hosta a předsedu poroty pana Prof. Hanáčka, který se účastnil všech ročníků Malování.

Sobota – 9:12

Už se zpožděním čekáme na DD Strážnice, ale v okamžiku přijíždí a náš strach, že nepřijedou, mizí. Začínají uvítací proslovy paní ředitelky DD Uherského Ostrohu a předsedy poroty. Do poroty zasedla také vychovatelka DD Strážnice. Téma na letošní ročník je CIRKUS. Do práce se hned pustilo 16 nadějných malířů.

Sobota – 11:18

Slunko pálí jak zběsilé, soutěžící téměř dokončují své práce a porota vyráží do terénu. Každý malíř má za úkol popsat svoji práci a odpovědět na doplňující otázky od poroty. Letos měla porota opravdu těžký úkol, laťka byla nasazena hodně vysoko.

Sobota – 11:49

Přichází poslední část našeho Malování, a to vyhlášení těch nejlepších z nejlepších. Pro první místa jsou připraveny dorty a pro ostatní malířská plátna a sady barev. Díla, která vznikla, budou v průběhu roku vystavená na výstavě v Uherském Ostrohu. 

Tímto bych rád poděkoval Nadaci Děti-kultura-sport, pořadatelům, hostům a především všem účastníkům.

Účastníci: 

Kategorie 1:

Hýlová Anna  - 1. místo

Janotová Aneta – 2. místo

Křapa Filip – 3. místo

Radoušová Tereza

Kategorie 2:

Matúšů Šimon – 1.místo

Nedomová Adéla – 2. místo

David Křapa – 3. místo

Naďová Sandra

Sadilová Anna

Polášková Lucie

Floriánová Alžběta

Kategorie 3:

Nedomová Klára – 1. místo

Pistovčáková Lucie – 2. místo

Bartošík Luděk – 3. místo

Pagáčová Kateřina

Dvořáková Lucie

Video: vimeo.com/27632963 heslo "ploty"